Bratr Kristus
Rodina je velmi specifický pojem a pro každého může znamenat něco jiného. Někdo si představí mámu, tátu, sourozence. Pro druhého zase představuje tu, kterou právě založil – manžela či manželku a děti. Pro někoho jsou přátelé jako rodina. A bohužel se najdou i tací, pro které je to pojem zraňující, připomínající těžké a bolestné chvíle. Jak vnímal pojem rodina Ježíš?
Vánoční příběh nám představuje Ježíšovu matku Marii, nevlastního otce Josefa a otce Boha, Matoušovo evangelium dokonce obsahuje celý Ježíšův rodokmen (od Abrahama po Josefa, manžela Marie). Úvodní texty evangelií rovněž připomínají Mariinu (tedy i Ježíšovu) příbuznou Alžbětu, jejího muže Zachariáše a syna Jana (známého jako Křtitel). Matoušovo a Markovo evangelium dokonce zmiňují Ježíšovy bratry Jakuba, Josefa, Šimona a Judu, sourozence zmiňuje i evangelista Jan. Některé křesťanské kruhy tvrdí, že se nejedná o bratry, ale bratrance, kvůli problematickému přeložení z řečtiny.
V evangeliích je nejeden příběh o setkání Ježíše se svou rodinou a mnohdy mohou přinést rozpaky, protože je v nich Ježíš nečekaně ostrý. Evangelista Matouš například ve 12. kapitole, verše 46–50 popisuje jak během Kristova kázání přišla jeho matka a bratři a chtějí s ním mluvit. Některé výklady popisují to, že Ježíšovi příbuzní zde přicházejí pro to, aby jej odlákali od promlouvání k davům a nedělal jim ostudu. Setkával se s lidmi, které v té době nikdo nepřijímal – nemocnými, posedlými, prostitutkami, hříšníky, chudáky… Jaký stín to mohlo vrhnout na celou rodinu? Ježíšova reakce ale zní:
Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?' Ukázal rukou na své učedníky a řekl: ‚Pohleďte, má matka a mí bratři. Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.
Ježíš si nenechá vzít svoje místo a za svou rodinu označuje každého, kdo následuje Boží vůli.
Co to znamená následovat Boží vůli? Znamená to důvěřovat v Boží plán a věřit v to, že řídí naše kroky. Není to nic jednoduchého ani automatického. Křesťané se celý život učí své touhy a přání předkládat Bohu. Neznamená to však nějakou slepou apatii „však se Pán Bůh postará„, je nutné být aktivním činitelem vlastního života, nebát se příležitostí a výzev. Jde spíše o přijetí různorodých výsledků s důvěrou, že v nich Bůh spatřuje vyšší cíle. Sám Ježíš noc před svým zatčením plný strachu Bohu předkládá svou prosbu, zakončuje jí však slovy:
Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!
Neznamená to, že se nám Boží vůle vždy hodí, nebo líbí. Bůh svými rozhodnutími může přinést hodně nepochopení, smutku, nebo dokonce naštvání. Ale to je právě tou tvrdou zkouškou křesťanské víry – věřit Bohu i přes těžkosti a útrapy, které život přináší. A ten, kdo má takovou víru, je, jak sám Ježíš řekl, jeho bratr, sestra a matka - jeho rodina.