Co je mesiánské židovství?

Pojem mesiánské židovství vznikl poměrně nedávno. Označuje skupinu lidí židovského původu, kteří vycházejí ze židovské tradice a zároveň považují Ježíše za zásadní postavu své víry.

Právě kvůli těm kořenům, které jsou velice hluboké. Jádro původní křesťanské církve tvořili ze sta procent Židé – Ježíšovi následovníci. K této skupině se postupně začali přidávat pohané (lidé nežidovského původu). A v průběhu těchto dvou tisíc let existence křesťanství byli Židé, kteří se chtěli stát křesťany, nuceni začlenit se do křesťanských společenství.

Mesiánští židé jsou ale jiná skupina – dodržují základní pravidla judaismu, a zároveň je pro ně Ježíš mesiášem.

Některé Židy to uráží, jiným je to jedno a někteří dokonce i sympatizují. Řekl bych, že je to podobné jako u křesťanství u nás – prostě celá škála postojů.

Křesťané začínají tuto skupinu mesiánských židů postupně poznávat a církví, které je mohou hodnotit, je mnoho. Znovu objevují kořeny křesťanské víry, mohou vidět Bibli „novýma očima“ a lépe vnímat Ježíše jako židovského Mesiáše. Posun v tomto vnímání je patrný například ve filmech točených před deseti či dvaceti lety. Dnešní produkce, například seriál The Chosen, už Ježíše zobrazují jako Žida. Je to tedy brána, skrze kterou křesťané mohou lépe poznat – a skutečně poznávají – mesiánské židy.

Když se podíváme na rozdělení církve a na to, jak k němu docházelo, máme například na internetu různé zdroje. Nedávno jsme si připomínali výročí Nicejského koncilu, který se uskutečnil v roce 325. Ten byl naprosto klíčový, alespoň pokud jde o existenci takzvaných mesiánských židů. Konstantin konkrétně řekl, že v církvi nechceme nic židovského. Na koncilu se tehdy rozhodlo, že svátky budou slaveny jinak. Nebude se slavit šabat a křesťané nebudou slavit stejný den jako Židé. Takže například slavení Velikonoc u křesťanů a Židů vypadá dnes velmi odlišně.

V těchto tradicích došlo ke klíčovému rozkolu, který není moc známý – určitě ne tolik jako ostatní případy rozdělení církve. Od té doby byli Židé z církve často vyhnáni, někdy dokonce násilím, třeba jen za to, že dodržovali šabat. U církví ze Židů bylo jádro víry odtrženo od centra a posunuto na okraj, takže postupně začínalo zanikat. Dnes ale vidíme, že Kristus se znovu dává poznat svému národu a vznikají nové mesiánské kongregace, které rostou s neuvěřitelnou silou a dynamikou.

V České republice pro ně žádná specifická kategorie neexistuje. Globálně ale existují instituce, které by se daly označit jako mesiánské sbory nebo mesiánské synagogy. Najdeme je například ve Spojených státech, v Izraeli a také na Ukrajině. Největší mesiánský sbor se nachází na Ukrajině. Má řadu odnoží a ohromnou schopnost získávat nové členy. Kyjevský sbor má přibližně tři tisíce členů a působí po celé zemi. Kvůli válce situace v Evropě poněkud připomíná období raného křesťanství: když byl na víru vyvinut tlak, Židé – včetně křesťanské části – byli nuceni opustit své domovy, což vedlo k rozptýlení a rozšíření víry. Z Ukrajiny se dnes zakládají nové sbory v západní i střední Evropě.

Na prvním místě nejde tolik o to vytvořit instituci, ale spíše o možnost setkávat se. Sbory vznikají buď díky příchodu nových lidí, nebo proto, že se v některých věřících v církvích probouzejí jejich židovské kořeny. Jedná se o jednotlivce, kteří hledají svou cestu a své kořeny. Ti začínají slavit šabat a paschu. Z teologického hlediska je kněz nebo pastor, který toto zázemí nezná, často považován za nevzdělaného. Vzniká tak souhra různých energií, které sbory tvoří a zároveň oživují křesťanství. Křesťané se totiž při setkání s mesiánskými Židy začínají na své vlastní víře dívat trochu jinak.

Dalo by se to s určitými výhradami takto nazvat. Pozoruhodnější je to u Židů, kteří si zachovali svou identitu a zároveň přijali Ježíše jako Mesiáše. Tito lidé se ocitají přesně v historickém kontextu od Ježíšova působení až po Nicejský koncil v roce 325, kdy byla církev budována na apoštolech a Ježíšových následovnících. Z tohoto pohledu se dá říct, že Židé jsou v církvi nejvíce „doma“ – tvoří její jádro.