Jak se modlit?

První a zásadní poznatek, který bych vám rád předal, je ten, že v otázce vaší modlitby je na světě jen jeden skutečný expert, a tím jste vy! Modlitba totiž propojuje náš život s Božím životem, a to jednoduše znamená, že tu část týkající se vás, znáte nejlíp jen vy. To jediné, co vám mohu ohledně modlitby předat, je pár poznatků, které vám snad pomůžou uchopit modlitbu tak, aby jejím přínosem byla zkušenost s přítomností někoho, komu na vás opravdu záleží.

Modlitba je především vztahovým rozhovorem. Odráží se v ní míra naší vzájemné důvěry. A tím myslím vaši důvěru vůči Bohu, ale i vůči lidem, se kterými se můžete modlit. A také důvěru k sobě. To zní zvláštně, ale patří do toho i tento osobní rozměr.

Pokud k sobě nemáte důvěrný vztah, bojíte se toho, kým jste a s čím se potkáte, když budete o samotě jen se sebou, pak bude modlitba spíš způsobem vašeho úniku před sebou samým. Bude to vypadat zbožně a budete si možná myslet, že máte úžasný rozhovor s Bohem, ale ve skutečnosti vaše pravé JÁ bude kdesi zamčené a s Bohem bude mluvit váš „avatar“, kterého si vymýšlíme, abychom se nemuseli potkávat s tím, co nás skutečně trápí.

Opravdová modlitba, která vás propojí s Bohem, dárcem plného života, jde „na dřeň“. Nejspíš i proto je tolik lidí, kteří se modlit nechtějí, anebo jsou ochotní modlit se jen naučené fráze, které odklánějí pozornost od nich samotných. Vy, prosím, takovým člověkem nebuďte, protože jde o váš život a ten je příliš cenný, než aby nepoznal životadárnou a uzdravující moc Boží přítomnosti.

Dalším poznatkem, který by vám mohl pomoci, je to, že slova, která pronášíme v modlitbě, Bůh nepotřebuje, protože zná naše myšlení. Ale potřebujeme je my! A to proto, že díky slovům domýšlíme, o co nám vůbec jde, pereme se v nich s vlastními pocity a s vlastní vůlí, vynášíme díky slovům to, co si neseme ve skrytu uvnitř.

Když apoštol Jan napsal na začátku svého evangelia bájnou větu „Na počátku bylo Slovo … a to Slovo se stalo tělem“, předal nám mnohem víc než jen teologickou výpověď o Božím Synu, který se stal člověkem. Vyjádřil zároveň princip, že slovo má moc tvořit. Zlé slovo tvoří zlo, ale dobré slovo tvoří dobro. A modlitba vyjádřená slovem tvoří pravdivý a autentický vztah mezi námi, kteří se modlíme, a živým Bohem, který nám naslouchá.

Ne že by nefungovala i modlitba beze slov, ta nám naopak někdy chybí, tak jako nám v našich lidských vztazích chybí čas být spolu, beze slov. Ale i v těch vztazích někdy chybí právě to slovo, které by vyneslo na světlo, co se v nás a mezi námi skutečně děje. Beze slov nedokážeme zpracovat své emoce, nedotahujeme svou lítost nad vlastním selháním, protože se mnohdy bojíme slyšet pravdu o nás samotných.

Pokud máte problém vyslovovat to, co se ve vás děje, velmi doporučuji najít důvěryhodného člověka, se kterým se budete modlit a před kterým tyto věci vyslovíte. Je to těžké, ale pokud nedokážete vyslovit ty věci před druhým člověkem, kterého vidíte, je otázka, jestli vaše modlitba k Bohu, kterého nevidíte, není spíš samomluvou. 

Oblíbenou otázkou je forma modlitby. Jak se modlit, aby to fungovalo, aby Bůh slyšel apod. Moje rada je brát formu modlitby pouze jako formu, která má pomáhat živému vztahu s Bohem. Ale pozor! Formy zbožnosti nám pomáhají i brání prožívat živý vztah s Bohem. Forma je jako nářadí. Když je správně zvoleno a má patřičnou kvalitu, pak jde práce od ruky. Ale někdy je třeba změnit nářadí, nebo ho dokonce odložit a práci udělat holýma rukama. Anebo místo protestů, že to nejde, tu sekyru nabrousit, nebo si dát ukázat, jak se správně seká. Prostě nástroj, který funguje, když pomáhá svému účelu.

Chci vás ale upozornit na jedno tajemství. Způsobů modlitby je mnohem víc, než si myslíte, a některé, které považujete za výtvor cizích náboženství, jsou ve skutečnosti pořád jen formy, které jsou prospěšné bez ohledu na „světový názor“.

Možná znáte společně odříkávanou modlitbu v kostele nebo děkovnou modlitbu za jídlo, případně prosby, aby nám Bůh pomohl v nějaké patálii. Ale velmi prospěšná je například modlitba formou opakování (a promýšlení) biblických textů, nebo třeba meditativní (kontemplativní) čtení biblických příběhů, při kterém se stáváte součástí děje, tu v jedné postavě, tu v jiné, takže ten příběh najednou odemkne nějakou aktuální situaci toho vašeho příběhu. Anebo je tu meditativní (kontemplativní) ticho, ve kterém necháváte odplouvat myšlenky, které vás bombardují, a v tichu zažijete Boží hlas promlouvající přímo do vašeho srdce. Někdo zase rád chodí do přírody a vnímá Boží blízkost a řeč skrze to, co vidí kolem. Někdo čerpá ze společných modliteb, postních zápasů, čtení modliteb našich předchůdců apod.

Jen mějte na paměti, že k modlitbě, ať je vyjádřena kteroukoli formou, patří vaše emoce i váš rozum. Nesnažte se to vyvážit, ale plně využít obojí. Někdy je modlitba jen emocionálním výkřikem, který nám pomáhá být před Bohem i před sebou pravdiví, někdy potřebujeme něco před Bohem promyslet a velmi racionálně pojmenovat. Ale patří k nám obojí a největší přínos zažijete, když rozvinete svoje emoce i svůj rozum v plnosti.

Pojmenoval jsem jen velmi málo, co se dá o modlitbě napsat. Moc o tom nemudrujte a hlavně se modlete. Najděte si své formy a svůj rytmus. Máte výsadu mluvit k Bohu, který vám naslouchá, rozumí vám a je s vámi, protože vás miluje víc, než dokážete přijmout.

Autor: Mgr. Roman Toušek, kazatel Církve bratrské v Havířově