Po masopustu jenom půst?
Masopust je tradice zahrnující bujaré oslavy, hodování a veselí. Předchází tzv. dobu postní, která trvá čtyřicet dní, začíná Popeleční středou a končí Zeleným čtvrtkem. Pro mnoho křesťanů toto předvelikonoční období přináší čas k rozjímání, modlitbě, odříkání si a půstu. Díky tomu se mohou více ponořit do období Ježíšova života, ve kterém zakoušel pokušení, bolest, smrt.
Délka postní doby vychází z biblického příběhu podle evangelisty Lukáše (4. kapitola, 1.–13. verš), který popisuje Ježíšovo čtyřicetidenní setrvání na poušti bez jídla. Ďábel ho pokoušel, aby se vysvobodil od pocitu hladu, aby využil své Božské moci. Vyzýval Ježíše, ať se mu pokloní; zahrne jej pak mocí a slávou. Bible se v této pasáži příliš nepozastavuje nad tím, jak se Ježíš v tu chvíli cítil. Uvádí jen, že byl vyhladovělý. I to stačí k veliké frustraci a pocitu bezmoci. Ďábel nejspíš velmi mazaně Ježíše pokoušel ve slabinách vzniklých aktuální situací. Ježíš však každou satanovu nabídku razantně odmítl. Věděl, že úlisnost pokušitele vychází jen z pýchy a touhy po moci.
Tato událost však není jediným a hlavním motivem svatopostního období. Doba postní je především připomínkou Kristova utrpení a smrti.
Tehdy na poušti byl ďábel neúspěšný, pro své další snažení si tedy vybral jinou „oběť – Ježíšova učedníka Jidáše Iškariotského. Evangelista Lukáš píše, že satan do Jidáše vstoupil (22. kapitola, 3. verš). Ten pod jeho vlivem za úplatu Ježíše zradil.
K uskutečnění této zrady došlo po tradiční velikonoční večeři zvané Pesach. Ježíš pojedl se svými apoštoly a ustanovil zde tzv. večeři Páně – pro křesťany velice stěžejní akt, který bývá součástí bohoslužeb a činí se na památku Ježíšovy oběti. Po společném stolování se Ježíš modlil v Getsemanské zahradě, kde na něj padala tíseň a strach, protože věděl, co ho čeká. Zde také zrádce Jidáš přivedl dav, Ježíše označil políbením, a tím jej vydal na smrt.
Než však odsouzení k smrti nabylo formální platnosti, čekalo Ježíše ponižování, zesměšňování, bití a trýznění, soudní proces připomínající frašku – soudce Pilát nejdříve Ježíše nechtěl dát ukřižovat, neshledával ho vinným. Ale pod nátlakem křičícího davu a ze strachu nakonec vydal rozsudek smrti.
A tak Ježíš vzal svůj kříž, donesl jej až na popraviště – horu Golgotu. Byl svlečen z šatů, o jeho oděv losovali vojáci, jak píše evangelista Jan. V posledních chvílích svého života stále zažíval výsměch, potupu i pokoušení: „Jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!“ (Matoušovo evangelium, 27. kapitola, 40. verš). Své utrpení však Ježíš s pokorou a láskou nesl až do samého konce. Na kříži, s pohledem na své mučitele, žádal Boha, aby jim jejich jednání odpustil. A pak, ve tři hodiny odpoledne, skonal.
Na tomto místě by celý příběh o Ježíši Kristu mohl skončit. Ano, za svůj život pronesl mnoho moudrých vět, uzdravil několik nemocných, pro spoustu lidí byl mistrem, pánem, učitelem. Ale tato potupná smrt muže, který se ani nebránil, i když si byl dobře vědom své neviny, přinesla jen pocit prohry. Apoštolové se ze strachu rozutekli a schovali před Židy. Nečekali tři dny na Ježíšův návrat, jak jim často připomínal: „Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane.“ (Markovo evangelium, 10. kapitola, 33.–34. verš). A proto, když tři dny po jeho smrti ženy našly Ježíšův hrob prázdný, to bylo šokující. Ale o tom víc příště.
