Proč se Ježíš stal člověkem?

Mnoho náboženství má významné proroky nebo jiné důležité osobnosti. V řecko-římské mytologii je poměrně běžné, že bohové sestupují na zem a setkávají se s obyčejnými lidmi. Křesťanství je ale jedinečné – tvrdí, že se Bůh stal člověkem a žil mezi lidmi jako lidská bytost. Tomuto jevu říkáme „inkarnace“, což doslova znamená „vložení Boha do lidského těla“ – tedy lidskost.

Proč je to tak důležité? Proč se Bůh rozhodl stát jedním ze svých stvoření a vstoupit do skutečného lidského života – s jeho zmatením, náročností a bolestí? Objevování Božích záhad je vzrušující dobrodružství a stojí za to snažit se mu porozumět. V následujícím textu se podíváme na dva hlavní důvody, proč Bůh něco takového vůbec udělal.

Je naprosto zásadní pochopit, že i když se Ježíš, Boží Syn, narodil jako člověk, přesto zůstává Bohem. Nikdy nepřestal být Bohem. Jádrem křesťanské víry je, že Ježíš byl současně plně Bohem i plně člověkem. Ani jeho božství, ani jeho lidskost nebyly nijak omezeny. Je to hluboké a krásné tajemství.