Žalm 139
Poznat sám sebe může být těžké. Lidé jsou nesmírně složití a mnohotvární. Můžeme vůbec někdy sami sobě skutečně porozumět? Máte pocit, že sami sebe znáte?
Věděli jste, že jste stvořeni k Božímu obrazu? Právě tím, že jste jedinečně sami sebou, odrážíte svého Stvořitele.
Postavte se před zrcadlo. Podívejte se na sebe pozorně. Usmějte se – až do očí. Ano, to jste vy. A zkuste ten úsměv tomu člověku v zrcadle oplatit. Protože jste úžasní. Možná to víte, ale necítíte to. Anebo jste na to zapomněli.
Ve 139. žalmu stojí král David v úžasu. A má k tomu dobrý důvod.
Bůh, který vás stvořil, vás také zná. Zná vaše myšlenky. Ví, kam chodíte i kde odpočíváte. Nemá smysl před ním utíkat, protože to stejně nejde. Kdybyste vystoupili až do nebe, najdete ho tam. Kdybyste sestoupilo do říše smrti, i tam s vámi bude.
Je s vámi v dobrých dnech i v těch temných. Právě proto je tato prastará báseň tak povzbudivá. Bůh je všude a z jeho přítomnosti nejde uniknout. Když jste ve světle, Bůh tam je. Když jste v temnotě, Bůh je i tam. Kdybyste se ocitli v nebi, Bůh tam bude. I kdybyste byli v nejhlubší temnotě, Bůh je tam s vámi.
Žalm 139 to vyjadřuje takto:
“Vystoupím-li na nebesa, jsi tam; a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš“
Vyfoťte si selfie. A podívejte se na ni. Jste zázrak! Bůh byl přítomný už na samém počátku vašeho života. Dokonce vás znal ještě dřív. Možná jste se narodili do milující rodiny. Pokud ano, je to nádherný dar. Možná jste takové štěstí neměli. Ale to nic nemění na tom, jakým zázrakem jste. Bůh vás vidí. Ať jste kdokoli a odkudkoli přicházíte, bude s vámi. Vždycky.