Ježíš je pravděpodobně ta nejkontroverznější, ale přesto významná postava v celé historii. Je nejčastější postavou v umění za posledních 2 000 let. Byly o něm napsány statísíce knih. Vypukaly války, měnily se zákony a dokonce se kolem něj točí i náš kalendář. A to je jen vrcholek ledovce; i přes kontroverze je Ježíš nejvlivnější osobou, která kdy žila.

Ale jak se o něm můžeme dozvědět víc, když žil tak dávno? No, Bible nám říká o Ježíši docela dost. Kdo je a co udělal. Možná si říkáte, že Bible není dost věrohodný zdroj, protože je křesťany považována za Svatou knihu. Ale ve skutečnosti se vědci, historici, učenci i literární odborníci, všichni shodují na tom, že Bible je neuvěřitelně jedinečný a důležitý kus historie a literatury. Ať už souhlasí se vším, co je v ní napsáno, nebo ne, nezpochybňují její hodnotu.

Ježíš je ústřední postavou v křesťanství. Křesťanská víra se kompletně točí kolem něj. Křesťané věří, že Ježíš je Mesiáš; přišel, aby dal opět Boha a lidstvo dohromady. Křesťané věří, že navzdory historickým záznamům o Ježíšově smrti znovu vstal z mrtvých a žije. Věří, že žije v nebi s Bohem, svým otcem. Ale i přesto, že se vrátil do nebe, jeho mise pokračuje.

Jeho přátelé, také nazýváni jeho učedníky, vyšli do světa, aby všem řekli, že jeho zázračné vzkříšení dokazuje, že je Mesiášem. Většina učedníků byla zavražděna hrozným způsobem. Mnoho lidí oponovalo jejich zprávě, zejména politici, králové, magistráti a vládci, se snažili zastavit křesťanskou víru, ale všichni selhali. Zdá se, že pronásledování celou záležitost rozšířilo, místo aby vše zastavilo jak bylo původně v plánu. Díky vytrvalé oddanosti Ježíšových následovníků byly církve založeny všude po světě.

Křesťanství je jednoznačně nejrozšířenější náboženství na světě, a také nejrychleji rostoucí. Výzkum v International Bulletin of Missionary Research (Mezinárodní bulletin misijního výzkumu) ukázal, že se každý den od víry odvrátí 1 000 lidí, ale zároveň denně přijme křesťanství 83 000 lidí. To znamená 20 milionů nových křesťanů za rok. Může se zdát, že v západním světě se církve zmenšují, ale celosvětová církev rapidně roste.

Takže kdo je tento člověk? Pojďme se podívat na Ježíšův život a na okamžik se vrátit v čase.

Ježíš se narodil v Betlémě v Izraeli. Jeho otec Josef byl tesař jeho matka Marie byla mladá dívka z Nazareta. Ještě před tím než byli manželé, dostala Marie zvláštní zprávu; zjevil se jí anděl a řekl jí, že otěhotní a bude mít syna. Bude nazván Synem Božím a bude se jmenovat Ježíš. Nebude to Josef, kdo způsobí jeho početí, ale sám Bůh. Ježíšovo narození se pořád ve značné míře slaví každý rok o Vánocích.

Takže Ježíš roste a je jako každé jiné dítě, až na to, že o Ježíši víme, že nikdy nezhřešil. Je to zajímavá představa - jaké to asi bylo vyrůstat jako Ježíš? Prožíval stejné věci jako všechny děti, ale zároveň se od všech lišil. Kdy asi Ježíš pochopil, jak je jedinečný, to nevíme. O jeho dětství není mnoho řečeno.

Když o Ježíši znovu slyšíme, je mu kolem 30 let. Shromáždí kolem sebe partu kamarádů. Také se jim říká následovníci nebo učedníci. Ježíš s nimi hodně mluví o pokání, spravedlnosti, pokoře, rovnosti a odpuštění. Cestují spolu Izraelem. Přitahuje pozornost, protože dělá spoustu zázraků, úžasné věci jako že uzdravuje nemocné, otvírá oči lidem, kteří byli slepí od narození, a vyhání démony. Stále víc a více lidí se o Ježíše začíná zajímat. Velké davy lidí ho následují kamkoliv jde. Každý ho chce vidět, mluvit s ním, dotknout se ho.

Lidé mají od Ježíše vysoká očekávání. Tehdy byli Židé utlačováni Římany. V jejich svatých knihách bylo předpovězeno, že přijde Mesiáš, zachránce, který lidi osvobodí. A oni doufali, že tímto zachráncem je právě Ježíš. Také Ježíš o sobě říkal, že je tímto Mesiášem. Když přibližně ve svých 33 letech navštívil hlavní město Jeruzalém, aby oslavil svátek Pesach (Velikonoce), lidé jsou nadšení, provolávají mu slávu, jako kdyby do města vstupoval král. Ale všechno nakonec dopadne úplně jinak, než doufali.

Židovští vůdci nechtěli mít nic společného s tímhle Ježíšem. Nevěřili, že on je tím dlouho očekávaným zachráncem; viděli, že získává hodně následovníků a oni ztrácejí svou moc. Často ho vyzývali, aby ho přinutili říct něco riskantního, ale on jim vždycky odpověděl s neuvěřitelnou moudrostí, obcházel nástrahy, které tak složitě vymýšleli. Často místo toto odhaloval jejich srdce, což je akorát víc rozčílilo.

Tak vidíte, že Ježíš měl ve všech svých vztazích naprosto jasný přístup. V Bibli, v Listu Jakubově čteme: "Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost." Je důležité, abychom tohle o Ježíši pochopili. Byl laskavý a soucitný ke všem zlomeným a pokorným, ale urputně se stavěl do opozice proti pyšným, proti těm, kteří utlačovali druhé! Proto náboženští vůdci té doby Ježíše nenáviděli.

Rozhodli se, že Ježíš musí zemřít. Na Zelený čtvrtek Ježíš slaví Velikonoce se svými přáteli. Společně jedí to, co nazýváme "Poslední večeří". Ježíš nakonec mluví o tom, co má přijít, ale jeho přátelé tomu nerozumí. Později toho večera, se vše obrací. Zatímco se procházeli v Getsemanské zahradě, Jidáš, Ježíšův následovník, kterého židovští vůdci podplatili, přivádí vojáky a zrazuje Ježíše polibkem. Ten je zatčen a mučen.

Židovští náboženští vůdci se snaží přesvědčit Piláta Pontského (tehdejšího Římského magistráta v Jeruzalémě), že Ježíš porušuje Židovské zákony. A kvůli Římským zákonům nemohli Židé nikoho sami zabít. A proto přinášejí tento případ Římanům. Mnoho lidí se Ježíši posmívalo a falešně ho obviňovalo, ale on se nebránil. Mlčel. Byl zavržen všemi těmi lidmi, kteří ho ještě před týdnem provolávali králem.

Pilát se nejdřív vzpírá, ale davy jsou příliš neústupné a tak má strach, aby to nevyústilo ve veřejné nepokoje, tudíž vyhoví požadavkům lidí.

Ježíš je odsouzen k smrti, ale ještě předtím je zbit, zbičován a vysmějí se mu. Ježíš je pověšen na krutý kříž a umírá nesnesitelně bolestivou smrtí.

V pátek, kdy zemřel, pohřbí Ježíše v hrobce bohatého muže, a jeho přátelé truchlí a jsou naprosto zklamaní.

O dva dny později - v neděli, sotva vyjde slunce, jde Marie Magdalena navštívit hrobku, kam Ježíše pohřbili, ale je šokovaná a zděšená - hrobka je prázdná.

Kde je Ježíšovo tělo?

Zoufale se rozhlíží a myslí si, že vidí zahradníka. Říká mu o prázdné hrobce, ale ten ji osloví jménem a ona ho najednou poznává.

To je Ježíš! Je naživu!

Běží zpátky ke svým přátelům, ale jak se dalo čekat, tak jí nejdřív nevěří. Někteří z nich jdou k místu, kde bylo Ježíšovo tělo pohřbeno, ale vidí, že je teď prázdné. Tak se Ježíšovi přátelé rozhodnou spolu zůstat ve městě. Okna nechávají zavřená a dveře zamčené, protože se bojí vládnoucích autorit. Potom se ale Ježíš objeví uprostřed nich. Všichni ho vidí a slyší.

Více než 500 lidí říká, že vidělo živého Ježíše po jeho smrti. Čtyřicet dní chodí po okolí a mluví s lidmi o věčném životě a o odpuštění hříchů. Ale ze všeho nejdůležitější je, že Ježíš vyjasňuje, co chce, aby jeho následovníci dělali, až odejde. Ale Ježíš nevstal z mrtvých jen proto, aby později znovu zemřel, je naživu ještě dnes! Ježíš se vrací do nebe a tomu říkáme Nanebevzetí. Lidé ho sledovali, jak stoupá k obloze s velkou vznešeností a slávou, a jak jim mizí z dohledu. Žasnou, ale jsou naplněni radostí, protože teď už konečně rozumí tomu, co dělá a kam odchází.

Jeho následovníci jsou zanecháni s konkrétními instrukcemi; mají jít do Jeruzaléma, zůstat spolu a modlit se. O deset dní později přicházejí Letnice. Učedníci jsou naplněni nadšením a zápalem. Boží Duch v nich silně zapůsobí a řekne jim, ať jdou do celého světa vyhlásit, že Ježíš je živý. Rozejdou se a šíří tuto správu po celém světě a všude zakládají církve.

Až dodnes tyto církve hlásají tu samou zprávu: Ježíš žije.

Zajímá vás, jak tohle víme? Ježíšův život je detailně popsán v Bibli. Tam najdete celou linku Ježíšova života. Jak pravdivé jsou všechny tyto příběhy? Opravdu Ježíš existoval? Dobré otázky, jděte a hledejte dál.

Co bylo Ježíšovou misí? Zpráva tak důležitá, že reálně položil svůj život, aby tuhle zprávu rozšířil. Mluvil s mnoha lidmi na různých životních cestách. Oslovil velké skupiny lidí, ale také si udělal čas na to, aby k lidem zašel na jídlo. Proč? A o čem to mluvil? Je těžké to shrnout kompletně. Ale nejméně 3 věci byly pro Ježíše důležité:

Pokud si myslíte, že se o Ježíši píše jen v Novém zákoně, tak se mýlíte! Lidé o Ježíši psali mnohem dříve než se narodil. O tom se mluví jako o proroctvích. Bible je rozdělena do dvou částí: Starý zákon a Nový zákon. První část je založena na posvátných židovských spisech. Druhá část byla napsána po příchodu Ježíše. Očití svědci a Ježíšovi následovníci zapsali všechno o jeho jednání a životě. Pro křesťany jsou tyto dvě části úzce propojeny. Starý zákon obsahuje mnoho proroctví, předpovědí, o příchodu Mesiáše. Zachránce, který osvobodí Židy, ale také celý svět. Mnoho těchto proroctví se naplnilo v Ježíši. Podrobnosti, které se točili kolem jeho narození, smrti a vzkříšení, byly doslova předpovězeny.

Dokonce poslední kniha v Bibli, Zjevení, obsahuje proroctví o budoucnosti, ve které Ježíš hraje hlavní roli. Jeho příběh se prolíná celou Biblí.

Bible je fascinující kniha, která stojí za bližší prozkoumání. Ne jen kvůli Ježíšovi, ale také kvůli stvoření světa, historii a Bohu. Více najdete tady.

Věděli jste, že bez Ježíše byste měli úplně jiné datum narození? V podstatě je náš letopočet založen na roku Ježíšova narození. To, že žijeme ve 20. století, je proto, že Ježíš žil před 20 stoletími. Křesťanské éře se také říká Anno Domini. To znamená "Léto (rok) Páně". Označuje první rok po jeho narození a často se používá zkratka AD.

V historických knihách také běžně najdeme označení "před Kristem" nebo "po Kristu". Takže se Ježíš stal docela významným ukazatelem v dějinách. Život předtím a život potom.

Také náš kalendář je plný křesťanských svátků, jak víte, tak Vánoce a Velikonoce se okázale slaví všude možně po světě. Jádro těchto svátků je zaměřeno na Ježíšovo narození a jeho smrt a vzkříšení.

Jeden z obecně platných faktů je, že všichni jednou zemřeme; všechny živé věci to jednou čeká. Mnoho lidí se často utěšuje, když jsou zdeptaní přemýšlením o smrti, že "Smrt je jen součástí života." Ale to ve skutečnosti nikomu nepomáhá, aby se cítil lépe, nebo ano? Někde tam hluboko uvnitř se zdá, že smrt je špatná.

To proto, že jsme byli stvořeni pro něco víc, mnohem víc. Nebyli jste stvořeni, abyste zemřeli, ale abyste s Bohem žili navždy. Možná to zní šíleně, nebo možná někde hluboko ve Vaší duši to s něčím rezonuje, i když tomu teď ještě nerozumíte.

Křesťané věří, že život pokračuje i po tom, co přestaneme dýchat. Věříme, že jste se narodili s tělem a duší. Tělo nám dovolí, abychom žili a chodili tady po zemi. Naše duše ale hledají spojení s ostatními a s Bohem. Když zemřeme, duše zůstává. Pokud je Ježíš Vaším osobním Pánem a Zachráncem, tak až Vaše srdce přestane bít, pak se setkáte se samotným Bohem! Pokud se chcete stát křesťanem teď, můžete! Tady.

Přijde vám, že jste z toho všeho tak akorát zmatení a zanechalo to ve vás více otázek než odpovědí? To je normální! Pojďme si to říct na rovinu, Ježíš vzbuzoval mnoho otázek. V průběhu století bylo na Ježíše a jeho učení mnoho různých pohledů, dokonce i dnešní křesťané se v mnohých věcech liší. Dějiny jsou poznamenané rozkoly mezi církvemi. Římskokatolická církev a protestantská církev proti sobě stály po staletí, dokonce to způsobilo několik významných válek. Jak vidíme, tak náboženství je často propojeno s politikou. Ve středověku byla církev často prostředkem k tomu, aby měli lidi pod kontrolou.

Mimochodem, Ježíš se zcela záměrně nezapojoval do hry o politický vliv. Právě naopak, mnoho lidí doufalo, že je osvobodí z Římské nadvlády. Ale on nikdy nepoužil násilí, stavěl se proti němu.

Poznávat Ježíše je opravdu cesta za poznáním. Mnoho křesťanů řekne, že tahle cesta nikdy neskončí. Je tu tolik různých aspektů a tolik toho Ježíš ukazuje o Bohu. Jeho myšlenky byly revoluční nejen tehdy, ale stejně tak i dnes. Pro mnoho lidí je inspirací. Křesťané věří, že Bůh miluje každého, včetně Vás. Věří, že Ježíš nepřišel jen pro "těch pár šťastlivců," ale že Bůh vidí všechny lidi, jako své děti. Chce být součástí života svých dětí. Touží jim pomoct v těžkých chvílích, dát jim moudrou radu, dát jim odvahu pokračovat dál a někdy je i uvést na pravou míru, když sejdou z cesty.

Ježíš se může prolínat Biblí, kalendářem a uměním, ale byl tohle jeho cíl? Stát se slavným? Váženým a moudrým učitelem nebo morálním vůdcem? Být zvěčněn v malbách nebo knihách?

I když mohl být skvělým zdrojem inspirace, jeho smysl byly, a vždycky budou, lidské bytosti, Vy a já! Chce Vás osobně poznat. I když Vám to zatím možná nedává smysl.