Budou křtiny
Jeden folklorní zvyk velí: Když se něco rozlije, znamená to, že budou křtiny. Asi to není žádná spolehlivá metoda předpovídání, ale takové už lidové tradice jsou. A co křtiny? Jedná se také jen o lidovou tradici, nebo jde o něco více?
Křest se také může označovat pojmem jako svátost křtu. Pojem svátost je především spojen s katolickou tradicí a jejím významem je neviditelné působení Boží milosti. Tato definice i užívání tohoto pojmu se v církvích liší, některé jej nepoužívají vůbec.
Nejčastější formou křtu je ta, kdy rodiče malého dítěte žádají faráře či farářku o křest. Podle konkrétních pravidel dané církve pak projdou určitou přípravou a vyberou svému potomku kmotry. Během bohoslužby dotyčný orgán církve po závazcích, s nímž rodiče souhlasí a následném vyznání víry. Dítěti udělí svátost křtu politím vodou či ponořením do vody (u každé církve se toto gesto liší) za pronesení slov: „Křtím tě ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého.“ U dospělého člověka udělení této svátosti probíhá obdobně, jen jedná sám za sebe dle své vůle.
Ježíšův křest
I Ježíš byl pokřtěn ve svém dospělém věku, jak o tom píše evangelista Marek. Tento příběh se nejdříve zaměřuje na osobu Jana Křtitele – Ježíšova předchůdce. Jednalo se o velmi skromného muže žijícího poustevnickým životem. Mnoho lidí za ním chodilo ke křtu a vyznávalo mu své hříchy. On však nepropadl této popularitě a při svém působení poukazoval na někoho daleko mocnějšího – na Ježíše Krista.
Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.
Ježíš se ale od Jana nechal pokřtít v řece Jordán. Evangelista Matouš při popisu této události zdůrazňuje Janovu pokoru: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?“ (Matoušovo evangelium, 3. kapitola, 13. verš). Ježíš ale Jana ujistil, že není potřeba se takto bránit a přijal křest ponořením do řeky. Jakmile vystoupil z vody, z nebe se v podobě holubice na něj snesl Duch svatý a ozval se mocný hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ (Markovo evangelium, 1. kapitola, 11. verš)
Pro ty, kteří věří v moc křtu, tento příběh může hodně sdělovat. Ježíš ke křtu nepřišel jako někdo, kdo by chtěl Jana poučovat. Přišel jako obyčejný občan, kdosi z davu, jeden z nás. A když k tomuto specifickému obřadu došlo, Bůh Ježíši tuto anonymitu neponechal. Před všemi přítomnými vyznal svou otcovskou lásku.
Křest je momentem smytí hříchu, setkání se s Duchem svatým, přijetí Božího synovství a udělení zodpovědnosti být tu pro druhé. Bůh označuje Ježíše jako svého vyvoleného syna, aby dal křesťanům jasný návod, jací mají být: mají být takovými, jakým je On.