Marie Magdaléna: Můžu se vrátit potom, co jsem znovu selhala?
Když se s Marií Magdalenou v The Chosen setkáváme v první epizodě, stojí na prahu zázraku. Ale… zatím ještě ne. Na začátku je zoufalství její každodenní realitou. Říká si „Lilith“, trápí ji démoni a svírá ji strach. Rabín Nikodém se jí snaží pomoct, ale tahle temnota se jen tak nezlomí. Pak přichází Ježíš. Řekne jí „Marie“ — a uzdraví ji. A ona je konečně svobodná.
A nebo ne...?
Hrbolatá cesta
Jak Marie Magdaléna později zažije ve 2. sérii The Chosen, uzdravení neznamená, že je minulost pryč ani že na cestě životem nenarazíme na žádné další překážky. Utrpení zanechává stopy, strach si vyšlapává své cesty a stud má zvláštní schopnost našeptávat staré lži ve chvílích, kdy poleví naše ostražitost. Právě proto je její příběh ve druhé sérii ještě silnější. Připomíná nám, že ani takto zásadní proměna z nás neudělá lidi naprosto imunní vůči strachu ani nás nadobro nezbaví starých úzkostí*.
*I když v tomto článku místy používáme pojmy strach a úzkost zaměnitelně, uvědomujeme si, že nejde o totéž. Vycházíme z rozlišení od amerického psychologa jménem Rollo May: strach je reakcí na konkrétní, rozpoznatelnou hrozbu, zatímco úzkost je spíše neurčitý pocit neklidu spojený s něčím nejistým, často zakořeněný v hlubších existenciálních otázkách. Strach nás varuje před nebezpečím; úzkost nás upozorňuje na smysl.
Tíha očekávání - zůstat silná
Ve 2. sérii The Chosen už má Marie Magdaléna ve skupině své pevné místo. Ostatní si jí váží, působí vyrovnaně a spolehlivě, má zkušenosti — pro ostatní je jako starší sestra. Dokonce se dostává do role, kdy vede a učí druhé. Jenže hluboko v ní se něco začíná ozývat a postupně to vyplouvá na povrch. Čím dál víc v ní hlodají pochybnosti, roste nejistota, vracejí se vtíravé vnitřní hlasy i staré strachy. A pod tou tíhou se nakonec zlomí.
...a pod tou tíhou se nakonec zlomí.
Síla starých zvyků
Pronásledovaná tím, kým kdysi byla, Marie Magdaléna odchází. Pod vlivem podnětů, které jí připomínají její minulost, a sevřená úzkostí se vrací ke svému starému životu. Znáš to, když tě to táhne zpátky ke starým zvykům? Možná se k nim nevracíte fyzicky, ale když tlak roste, vracejí se samy. „Kdo si myslíš, že jsi?“ šeptá stud. Marie ten hlas zná až příliš dobře. Ale Ježíš to s ní nevzdává — a nevzdává to ani s tebou.
První krok k hlubšímu uzdravení
Ježíš pošle Šimona a Matouše, aby ji šli hledat. A oni ji opravdu najdou. Ani jeden Marii neodsuzuje za to, že odešla — prostě jsou… rádi, že je v pořádku. Přivedou ji zpátky domů. Pořád se stydí za své selhání, zvlášť když ví, že tam na ni čeká Ježíš. Jenže on jí nic nevyčítá. Přijímá ji zpátky — s něhou, pochopením a laskavostí. Návrat Marie Magdaleny se tak stává prvním krokem k hlubšímu uzdravení. A může to tak být i pro nás.
Návrat Marie Magdaleny se tak stává prvním krokem k hlubšímu uzdravení. A může to tak být i pro nás.
Můžete se tedy ještě vrátit?
Krátká odpověď zní: ano. Ano, můžete se vrátit — i když jste odešli, i když se stydíte, i když jste selhali. Milost nenašla Marii jen jednou — našla si ji znovu. A v tom je naděje i pro nás.
A co vy? Jak nakládáte se svým strachem a úzkostí? Schováváte se a zůstáváte jejich vězni? Nebo se jim postavíte? Ne proto, abyste jim čelili sami, ale abyste je svěřili tomu, kdo proměňuje strach v radost a úzkost v důvěru.
Nemusíte se přestat bát, abyste se mohli vrátit. Stačí se odhodlat.
Klidně udělejte ten první krok. Ježíš je připravený vás přijmout zpátky.