Pískový příběh o odpuštění

Pískové příběhy jsou vyprávěny pomocí písku. Tvůrce pískových animací Harm van Schaik vytváří společně s organizací Jesus.net nádherná videa s příběhy z Bible. Používá speciální písek, který rozprostírá na světelném panelu. Svýma rukama pak v písku vytváří obrazy.

Ježíš je opravdový vypravěč. Jeho příběhy se nazývají podobenství. Pomocí obrazných příkladů se snaží přiblížit i složitá témata. Tyto příběhy mají především lidem nastavit zrcadlo. Jedním z takových náročných témat je odpuštění. Každý se s ním čas od času setká. Někdo vás zklame nebo vám ublíží. Odpustit není vždy snadné — zvlášť když cítíte hněv. Nebo když jste zklamaní sami ze sebe…

Tento Pískový příběh vypráví o ztraceném synovi, jednom z nejznámějších Ježíšových podobenství. Podívejte se na něj právě teď.

Pojďme se na tento příběh podívat blíže. V jeho průběhu narazíte na osobní otázky, které vám pomohou se nad ním zamyslet. Právě to byl totiž Ježíšův záměr — vést lidi k tomu, aby se podívali do zrcadla a přemýšleli o svých vlastních rozhodnutích a jednání.

Začátek příběhu je o mladším synovi. Chce si vyžádat svůj díl dědictví, i když jeho otec ještě žije. Pro otce je to velmi zraňující — jako by mu tím syn říkal: ‚Přál bych si, abys zemřel.‘ O několik dní později svůj podíl prodá a odchází s penězi. Pije, jí a paří s přáteli, až všechno utratí. A když mu peníze dojdou, jeho přátelé jsou najednou pryč.

Jsem naprostý chudák, říká si syn, ale možná by si mohl najít práci jako pasák prasat. V jeho židovské víře to bylo to úplně nejnižší postavení — pro naprostou spodinu společnosti. Prasata byla považována za nečistá zvířata a člověk by se k nim neměl ani přibližovat. Ale i tato zvířata si žila lépe než on. Byl tak zoufalý a hladový, že dokonce jedl z jejich koryta. Ponížený a bez naděje, s prázdným žaludkem, špinavý, sám a daleko od domova. Jeho ukvapené jednání se teď jeví jako obrovská chyba.

Ten chlapec pravděpodobně dlouho přemýšlel a snažil se najít cestu ven doslova z bahna, ve kterém se ocitl. Mohl by se vrátit domů… ale netížilo by ho svědomí? Byl to velký krok. Čekala na něj ještě vůbec jeho rodina? Zahanbený a se strachem v srdci se nakonec vydává na cestu domů. Raději by pracoval jako služebník u svého otce, než aby zůstal tam, kde byl. Pýcha a hrdost jsou pryč, rozhodne se pokořit a přiznat své chyby. Jak asi vypadala jeho cesta domů? Šel pomalu a s těžkým srdcem? Bál se, že ho odmítnou?

Nemůže uvěřit svým očím — v dálce stojí jeho otec a čeká na něj. Otec vidí svého vyhublého, špínou pokrytého syna, jak se pomalu vleče po cestě. Co se s ním stalo? Otec ale nevypadá, že by řešil odmítnutí či zradu. Vyskočí ze své židle a běží mu naproti! V dávných dobách bylo pro staršího muže považováno za nedůstojné běžet — bylo to pod jeho úroveň. I když syn jednal hanebně, otec nedbá na zvyklosti a běží k němu. Když se na cestě setkají, po tváři mu stékají slzy radosti.

Syn se snaží odříkat řeč, kterou si celou cestu připravoval — prosbu o odpuštění. Chce otce prosit, aby ho přijal alespoň jako jednoho ze svých služebníků. Ví, že si nezaslouží slitování, nečeká odpuštění ani milost. Otec ho ale nenechá ani domluvit. Ne — je příliš zaneprázdněný tím, že ho objímá a raduje se z jeho návratu! Dá mu prsten, nové šaty a přikáže, aby doma připravili uvítací párty: „Tento můj syn byl mrtvý, a zase žije; ztratil se, a je nalezen.“ A začali se radovat. (Lukáš 15:24, B21)

Na chlapce se nečekaně vylije nejen slitování, ale i milost.

Příběh ale ještě nekončí. Opodál stojí starší bratr, s rozzlobeným a zatrpklým výrazem. Jeho hněv je pochopitelný. Jeho bratr utekl s polovinou majetku a najednou je zpátky doma — a on by se měl radovat? Neraduje se a ani to nehodlá předstírat! Vždyť on sám vždy dělal všechno tak, jak měl. Nikdy si neřekl o nic navíc. Poctivě pracoval. Ví, že si jeho bratr takové zacházení nezaslouží — a má pocit, že by se ho mělo dostat spíš jemu.

Tímto příběhem chce Ježíš nastavit lidem zrcadlo. Nejde jen o marnotratného syna. Jde také o staršího bratra — o očekávání a zklamání. Přečtěte si další Ježíšova slova o odpuštění a vraťte se k celému příběhu v Bibli.

Poznáváte se v jednom z těch dvou synů? V tom, který dělal velké chyby? Nebo v bratrovi, který dělal všechno správně, a přesto musel sledovat, jak je jeho bratr zdánlivě odměňován za své špatné chování?

V tomto podobenství bychom se měli vidět buď v mladším, nebo ve starším bratrovi. Hlavní postavou příběhu je ale ve skutečnosti Otec. Všechno, co Ježíš dělal a říkal, mělo ukázat na Otce, na Boha.

Tento krásný příběh nám má pomoci lépe pochopit, kdo Bůh je a jaký je. Často si myslíme, že před ním musíme skrývat své chyby (nebo hříchy). Nebo že jsme byli dobří a zasloužíme si za to odměnu. V tomto podobenství ale vidíme, že náš nebeský Otec je ten, kdo štědře nabízí nevyčerpatelnou milost těm, kdo se pokoří. Lidé, kteří k němu přicházejí a vědí, že proti němu jednali špatně, jsou přijati s láskou, obejmuti a oblečeni do nových šatů. Miluje nás tak moc, že nám odpouští a přijímá nás zpět.

Je důležité především vidět, že jde o obraz Božího odpuštění, soucitu a lásky k nám. Je to Otec, který k nám běží s otevřenou náručí a nazývá nás svými dětmi, i když si to nezasloužíme.

Chcete si o tomto příběhu povídat víc? Nebo sdílet své odpovědi na otázky, které v něm zazněly? Vyplňte kontaktní formulář a proberte to s jedním z našich průvodců.