Narodil se Kristus Pán
Životní příběh Ježíše Krista nezačíná až jeho narozením v Betlémě. Jeho počátek sahá ještě dál – k odvážnému „ano“, které Bohu řekla jedna mladá dívka jménem Marie. Právě toto rozhodnutí navždy změnilo svět.
Marie, dospívající dívka, žila ve městě Nazaret společně se svými rodiči. Byla zasnoubena s Josefem, čestným a spravedlivým mužem. Ještě před svatbou však otěhotněla. V dnešní době by to pravděpodobně nepůsobilo takový rozruch, ale tehdy šlo o závažnou věc – zejména proto, že otcem dítěte nebyl Josef. Marii hrozila nejen ztráta snoubence a odmítnutí ze strany rodiny, ale podle tehdejšího práva jí dokonce mohlo jít o život.
A přesto, aniž by věděla, jak to všechno dopadne, odpověděla Bohu své rozhodné „ano“. Ale co tím vlastně přijala?
Podle Lukášova evangelia poslal Bůh k Marii anděla, který jí oznámil radostnou zprávu: stane se matkou Božího Syna. Marie byla nejprve zmatena a potřebovala vysvětlení. Jako panna přece nemohla otěhotnět – nebo snad ano? Anděl jí vysvětlil, že se tak stane působením Ducha svatého, a že se nemá ničeho bát. Byla to nesmírně složitá a těžko představitelná situace. A přesto Marie bez váhání odpověděla:
„Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova.“ (Bible, Lukášovo evangelium 1. kapitola, 38. verš)
A co Josef, muž, který si ji chtěl vzít za ženu? Zjistil, že Marie čeká dítě, které není jeho. Mohl si myslet, že ho zradila. Nechtěl jí ublížit, ale věděl, že pokud by se její situace rozkřikla, čekal by ji společenský odsudek nebo i trest. Když už přemýšlel, že ji potají propustí, ukázal se mu ve snu anděl. Vysvětlil mu, že dítě, které Marie nosí, je z Ducha svatého, a vyzval ho, aby si ji vzal za ženu. Josef andělovo poselství přijal a řekl své vlastní, tiché, ale zásadní „ano“.
Na konci Mariina těhotenství se spolu vydali do Betléma kvůli nařízení císaře Augusta, který přikázal sčítání lidu, jak uvádí evangelista Lukáš. Právě zde, daleko od domova, porodila Marie svého prvorozeného syna – Ježíše. Položila ho do jeslí, protože v hostinci nebylo místo. Boží Syn tak přichází na svět v naprosté chudobě, bez slavností a přepychu. Přesto se mu přicházejí poklonit pastýři i mudrci z východu a andělé zvěstují jeho narození celému kraji.
Krátce po radostné události však přichází hrozba, o níž píše evangelista Matouš. Král Herodes se od mudrců dozvěděl o narození „židovského krále“ a zalekl se, že přijde o svůj trůn. Vydal krutý rozkaz – dítě musí být zabito. Ve snu však anděl varoval Josefa, který okamžitě vzal Marii a dítě a uprchli do Egypta. Teprve po Herodově smrti se mohli vrátit a usadit se v Nazaretu.
Bůh všemi těmi pozoruhodnými okolnostmi svého příchodu na tento svět ukazuje, že je tu pro chudé, bezbranné, na okraji společnosti. Byl počat u neprovdané dívky, narodil se bezmála ve chlévě a hned po jeho narození mu usilovali o život. Bůh nežádá zacházení v rukavičkách. Jde do tohoto světa pro to, aby lidství prožil se vším všudy, abychom se na něj mohli podívat kdykoliv, když nejde vše hladce. Pro mnohé může být Bůh velikou oporou právě díky této představě.
