Důkazy Ježíšova vzkříšení

Ondřej Kubů je soudcem Vrchního soudu. Rozhoduje o nejzávažnějších násilných trestných činech. Na jeho rozsudcích může záviset osud obviněného na desítky let. K dispozici má různé důkazy ze spisů kriminální policie: otisky prstů, kamerové záznamy, data z chytrých telefonů, výpovědi svědků a mnohé další. Zeptal jsem se ho, který důkaz je pro soudce nejdůležitější. Odpověděl: „Výpověď důvěryhodného svědka.“

Pan Ondřej Kubů je zároveň křesťan. Na jedné veřejné debatě v pražské knihovně mu byla položena otázka:

„Vaše křesťanská víra se opírá o tvrzení, že před dvěma tisíci lety muž jménem Ježíš z Nazareta zemřel krutou smrtí, byl popraven, a třetího dne vstal z mrtvých. Jako soudce jste si o tom jistě musel udělat kvalifikovaný úsudek. Jaké pro to máte důkazy?“

Jeho odpověď byla stručná: „Výpověď důvěryhodných svědků.“

Nešlo o jednoho opilce v hospodě, který tvrdil, že viděl Ježíše, ani o dva přátele sdílející smutek a halucinace. Identická halucinace více lidí ve stejný čas je z lékařského hlediska nemožná. Živého Ježíše však viděly opakovaně různé skupiny lidí – v různých velikostech, na různých místech, během několika týdnů. Při jedné příležitosti ho vidělo dokonce 500 lidí najednou (1. Korintským 15:6, Bible21).

Před soudem je jeden svědek užitečný. Deset je přesvědčivých. Ale stovky očitých svědectví posouvají věc za hranici rozumné pochybnosti.

Většinu historie považujeme za věrohodnou na základě jednoho nebo dvou pramenů. V případě vzkříšení máme celou záplavu svědectví, která byla  šířena už v době, kdy byli očití svědkové ještě naživu. Právě díky tomu, že ukřižovaného, a potom i živého Ježíše viděly stovky lidí, bylo to pro tehdejší společnost nevyvratitelným důkazem o pravdivosti Ježíšova vzkříšení. A díky tomu se křesťanská víra rychle rozšiřovala.

Z lékařského hlediska je nemožné, aby člověk přežil ukřižování – natož aby pak sám odvalil kamenný blok těžký jako víko sarkofágu. Navíc Ježíše předtím zbičovali římským způsobem. Vojáci měli za povinnost se ujistit, že odsouzení jsou mrtví, než je sundali z kříže.

Je rovněž vyloučeno, že by na kříži visel někdo jiný – Ježíšovo ukřižování sledovalo mnoho lidí, včetně jeho vlastní matky, ke které z kříže promluvil.

Po třech dnech byl Ježíšův hrob prázdný. Dodnes nikdo s jistotou neví, kde se nachází – protože se nikdy nestal poutním místem. Nikdo k němu nenosil květiny ani věnce. Proč? Protože v hrobě Ježíš nebyl.

Dokonce i jeho odpůrci souhlasili, že hrob byl prázdný Jeho mrtvé tělo se nikdy nenašlo. Lidé tvrdili, že ho viděli – jak chodí, jí, mluví, bere věci do rukou. Mohli se ho dotknout.

Jeho hrob byl prázdný i před pohřbením – znamená to, že ten, kdo vstal, byl skutečně Ježíš z Nazareta. Žádné jiné tělo tam nebylo. A tělo těžko mohl někdo ukrást – hrob střežila několikačlenná římská hlídka. Tito vojáci by svou nepozorností riskovali život.

Jak se zpráva o Ježíši šířila, křesťané byli  brutálně pronásledováni. Záznamy popisují děsivé mučení a smrt. Jediné, co měli udělat, aby se zachránili, bylo zapřít Ježíše.

Ale oni to neudělali. Modlili se ve vězení, zpívali při popravách. Petr údajně požádal, aby byl ukřižován hlavou dolů. Ať už viděli cokoli, stálo jim za to dát svůj život.

Proč by tolik lidí obětovalo život za něco, o čem by sami věděli, že to je lež? Byli to mimořádně spolehliví svědkové, kteří neměli co získat – jen bolest a smrt. Nikdo nezbohatl. Zemřeli za to, co viděli.

Víru v Ježíše nepřijali jen jeho přátelé. První křesťané byli různorodou skupinou těch nejméně pravděpodobných konvertitů.

Jedním z nich byl Pavel z Tarsu (známý jako Saul). Patřil k největším odpůrcům křesťanství a byl odhodlaný ho zcela zničit – něco jako Richard Dawkins prvního století. Ale když se sám setkal se vzkříšeným Ježíšem, vzdal se všeho a stal se celoživotním misionářem po Evropě.

Obrátili se i další: Ježíšův bratr Jakub – dříve skeptik – se stal vůdcem jeruzalémské církve. Petr, který Ježíše zapřel, po setkání se vzkříšeným Kristem nebojácně hlásal, že Ježíš žije – i za cenu vězení a bičování.

Existují další nepřímé důkazy, například Ježíšovo vzkříšení bylo předpovězeno proroky staletí předem (Žalm 16:10; Izajáš 53:10–11; Ozeáš 6:2 - Bible21). Sám Ježíš ho třikrát předpověděl – stejně jako způsob své smrti (Jan 3:14, Bible21).

Co když Ježíš opravdu přišel, aby zemřel a vstal z mrtvých, porazil smrt a nabídl i vám cestu skrze smrt k životu? Pokud je vzkříšení pravda a důvěřujete Ježíši, nemusíte se smrti bát – je to kočka bez drápů, štír bez žihadla, smrt je poražena a Ježíš je králem vesmíru! Znamená to, že tento život má hlubší smysl – a že nejde jen o tento život.

Jednoduše řečeno: mění to všechno. Ale pokud vzkříšení není pravda, Bible říká, že víra je marná a křesťané jsou ubozí (1. Korintským 15:17–19, Bible21). Tak se vás ptám – jste si tak jistí, že na tom nic není? Že Ježíš je mýtus a vzkříšení lež?

Protože pokud je toto skutečně pravda, není právě Ježíšovo vzkříšení odpovědí na naše existenční otázky a frustrace?

Autor článku: Tomáš Uher, DiS. et DiS.