Jaký je význam Velikonoční neděle?

Mnoho lidí bylo vzkříšeno z mrtvých. Samozřejmě to není běžná událost, ale je to zaznamenáno, konkrétně v Bibli. Všichni tito lidé však znovu zemřeli, až na jednoho – Ježíše. Co se tedy přesně stalo a proč je to tak důležité, že jsou lidé ochotni za tuto pravdu položit život?

V této časové ose se dozvíte více o Ježíšově narození, životě a dokonce i smrti. Stručně řečeno: Ježíš je Boží Syn, přesto se před více než 2000 lety narodil v lidském těle. Přibližně třicet let žil relativně obyčejný život. Poté začalo období jeho veřejné služby, které trvalo přibližně tři roky. Během toho Ježíš putoval krajinou, učil, uzdravoval, křísil mrtvé a konal různé zázraky. Postupně si lidé začali uvědomovat, že Ježíš je onen dlouho očekávaný spasitele, na kterého židovský lid čekal. Zároveň však rostlo napětí. Náboženští vůdci se vůči Ježíši stavěli čím dál víc nepřátelsky, protože ohrožoval jejich moc a autoritu.

Zkoušeli různé způsoby, jak ho zdiskreditovat a zastavit jeho činnost, ale nic nezabíralo. Nakonec tedy přistoupili k drastickým opatřením. Velekněz tehdy řekl: „Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“ (Jan 11,50) A tak padlo rozhodnutí, že Ježíš musí zemřít. Židé však byli v té době pod nadvládou Římské říše a neměli právo někoho odsoudit k smrti, a tak přivedli Ježíše k římskému místodržiteli. Ten byl sice přesvědčený o Ježíšově nevině, ale pod tlakem nakonec souhlasil, že bude zbičován a ukřižován.

Ježíš byl v pátek ukřižován. Jeho učedníci pak vzali jeho tělo a uložili ho do hrobu vytesaného ve skále. Náboženští vůdci se obávali, že by učedníci mohli tělo ukrást a tvrdit, že vstal z mrtvých, jak Ježíš předpověděl. Proto nechali hrob hlídat strážemi a zapečetili jej velkým kamenem. Ježíšovo tělo zůstalo v chladném, temném hrobě od pátečního večera po celou sobotu. V neděli ráno pak přišly ženy, které Ježíše následovaly, aby tělo pomazaly vonnými mastmi, jak bylo v té době tradicí.

Když ženy dorazily ke hrobu, zjistily, že kámen je odvalený a tělo pryč. Co se tedy stalo? Písmo nám nepopisuje, co se přesně se odehrálo uvnitř hrobu před tímto neuvěřitelným okamžikem. Můžeme si ale představit ten kontrast: Ježíšovo bezvládné tělo, které do hrobu uložili jeho zdrcení a zklamaní přátelé. Tři dny v temnotě. Tělo muže, který tvrdil, že není jen člověk, ale i Bůh. Dlouho očekávaný zachránce… chladný, mrtvý. Nezabitý v boji, ale nespravedlivě obviněný a ve velkém ponížení popravený těmi, kteří ho nenáviděli.

Je brzké nedělní ráno, ještě před východem slunce. Tělo leží v chladném hrobě. A pak — záblesk života. Srdce se znovu rozbuší, plíce se nadechnou, krev začne proudit. Ale tohle není jen návrat k původnímu stavu. Je to něco úplně nového. Ježíš vstává — živý. A už nikdy nezemře. Zjevuje se ženám, které přišly k hrobu. Nejprve ho nepoznávají — vůbec to nečekají. Jedna z nich si myslí, že je to zahradník, a ptá se, kam bylo tělo přeneseno. A pak přijde ten okamžik. Ježíš řekne jediné slovo: „Marie.“ A ona pozná jeho hlas. V tu chvíli jí dochází, že stojí před Ježíšem. Že žije. Ježíš ji posílá, aby běžela za ostatními učedníky a řekla jim zprávu, která všechno mění: není mrtvý — žije!

Možná už začíná být jasné, proč je tento příběh tak výjimečný. Pokud je to, co Ježíš říkal, pravda — pokud skutečně vstal z mrtvých — pak to není jen zajímavý příběh z minulosti. Vede k osobní otázce: Co to znamená pro mě?

Ježíš sám velmi jasně vysvětlil, co to znamená. Řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6)

Ježíš je cestou k Bohu. A právě o tom Velikonoce jsou. Ne o barevných vajíčkách ani sladkostech, ale o něčem mnohem hlubším. O tom nejzásadnějším příběhu v lidských dějinách: Bůh se stal člověkem, žil mezi námi, zemřel a byl vzkříšen k životu.

Později v Bibli čteme, že po čase stráveném se svými učedníky Ježíš vystoupil vzhůru — zpět k Bohu, svému Otci v nebi. Musel to být neuvěřitelný okamžik. Učedníci tam stáli, ohromeni, a dívali se vzhůru, když se jim zjevili andělé a řekli: „Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Skutky 1,11)

Na závěr tohoto příběhu jsou dvě velmi důležité a zajímavé skutečnosti:

• Ježíš si ponechal své tělo. Nevrátil se jen do nějaké nehmotné „duchovní“ podoby. Vstal z mrtvých a v tomto vzkříšeném těle je nyní u Boha. 

• Jednoho dne se vrátí a dokončí to, co začal — obnoví svět a dá všechno do pořádku. 

Není to dobrá zpráva? Právě tohle křesťané slaví o Velikonoční neděli.