Kristův kříž
Různá náboženství mají své symboly. Islám má půlměsíc, hinduismus jing a jang nebo svastiku – první ukazuje na rovnováhu, druhé na věčnost. Judaismus používá Davidovu hvězdu, dva trojúhelníky symbolizující dokonalost. Křesťanství má ve svém znaku kříž – velmi primitivní popravčí nástroj.
Ježíš nesl svůj kříž až na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali, spolu s ním dva další, po stranách, a Ježíš uprostřed. (Janovo evangelium 19:17 -18, B21)
Nestává se křesťanství náboženstvím oslavujícím násilí? Představte si, že by si Francouzi dali do znaku gilotinu, Němci krabičku s nápisem Cyklon B nebo jiný stát oprátku. Cicero křižování označil za nejkrutější a nejohavnější trest.
Význam kříže v prvním století
Pro Židy byl kříž symbolem prokletí. Myšlenka, že očekávaný zachránce – Mesiáš – skončí popravou na kříži, byla nepřijatelná. Pro Římany šlo o nejpotupnější způsob smrti, určený otrokům a vzbouřencům.
Nález z 2. století v Římě na pahorku Palatin ukazuje výmluvný obrázek: postava s oslí hlavou přibita na kříži a vedle muž se zdviženou rukou, jako by se modlil. Pod ním je nápis: „Alexamenos uctívá svého Boha.“ Je to výsměch: člověk se klaní ukřižovanému.
Proč si křesťané nezvolili jiný symbol – jesle, loď, z níž učil, nebo holubici, která na Ježíše sestoupila při křtu? Zdá se, že první křesťané chtěli říct jedno: středem víry není jen narození ani učení Ježíše, ale jeho smrt na kříži. Apoštol Pavel shrnuje, že pro řadu lidí je kříž nesmyslem nebo dokonce znakem bláznovství:
Židé požadují zázraky, Řekové hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost.
Co s tím má společného hřích?
Kříž je pro křesťanství klíčový. Ale bez jednoho slova ztrácí smysl – tím slovem je hřích.
Dnes se mu často vyhýbáme – nejen mimo církev, ale i uvnitř ní. Zní tvrdě nebo zastarale. Přesto bez něj kříž nedává smysl: pokud není problém, není ani řešení.
Teprve když si připustíme, že je ve nás něco špatně, kříž začíná dávat smysl. Bez tohoto uznání se Ježíšova smrt může jevit zbytečná nebo přehnaná.
Bible popisuje Boha jako milujícího Otce, zároveň ale ukazuje, že bere zlo vážně – nejen jako chybu nebo slabost, ale jako něco, co narušuje vztahy mezi lidmi i mezi člověkem a Bohem.
Křesťané věří, že Ježíš zemřel místo nás. Ne jako tragická oběť okolností, ale jako někdo, kdo nese důsledky našeho hříchu. Pokud svůj hřích nevidíme – nebo ho nechceme vidět – jeho oběť vlastně odmítáme.
Přiznat hřích neznamená sepisovat nekonečný seznam selhání. Ani to není jen neurčité „nejsem dokonalej, sorry“. Ve skutečnosti jde o upřímnost k sobě samému a odvahu čelit vlastním chybám.
K čemu nás vede kříž?
Kříž nás vede k naději. Připomíná nám, že je důležité uvědomit si své chyby. A také že je možné začít znovu a posunout se vpřed. Tím nás vybízí k tomu, abychom se postavili svému životu čelem, čelili slabostem a nesli odpovědnost za své činy.
Ježíšova smrt na kříži není tragickým příběhem – byla způsobem, jak nám umožnit nový začátek. Díky ní můžeme prožívat naději a odpuštění, které kříž symbolizuje.
Co si o Kristově kříži myslíte vy?