Kdo je velikonoční beránek?

V předchozím článku byla řeč o tradiční velikonoční večeři. Její součástí byla konzumace beránka. Jan Křtitel, významná biblická postava, často Ježíše označoval za „Beránka Božího“: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ (Janovo evangelium, 1. kapitola, 29. verš). V odkazu na židovskou tradici obětování beránka za účelem ochrany před smrtí (celý příběh si můžete přečíst zde) se Ježíš stal beránkem, jehož ochrana bude trvat navždy. Nejedná se však o smrt tělesnou, ta čeká každého. Díky Ježíšově „beránčí“ oběti však křesťané věří, že po odchodu z tohoto světa jejich duše přetrvá a bude žít věčným, dokonalým životem v Ráji s Bohem, kde se shledají se svými milovanými.

Tato naděje nového nebeského života vychází z Ježíšova vzkříšení. Tři dny po jeho umučení ženy (nebo také jediná žena – jejich počet se liší podle jednotlivých vyprávění autorů čtyř evangelií) šly ke hrobu, aby Ježíšovo tělo pomazaly vonnými mastmi, jak uvádí Lukášovo evangelium. Tam jim byla řečena ona radostná zpráva – Ježíš je živý, v hrobě jej nenajdou. Běžely to sdělit učedníkům. Petr se musel přesvědčit na vlastní oči, Ježíše ale nikde neviděl – ani živého, ani mrtvého.

Ježíš se však před nikým neskrýval. Janovo evangelium popisuje první setkání Ježíše s Marií u hrobu. K dalšímu shledání, které líčí evangelista Lukáš, došlo po cestě do Emauz, na kterou se ještě v ten den vydali dva učedníci, kteří řešili dramatické události uplynulých dní. Ježíš se k nim přidal, hovořil s nimi a nakonec i pojedl. Tato setkání mají společnou jednu věc – ač se Ježíš ukázal svým nejbližším, zprvu jej nepoznali. Potřebovali chvíli, Ježíšova slova či gesta pro to, aby si uvědomili, že je to skutečně on.

Dva zmínění učedníci se hned po uvědomění, že se setkali s živým Ježíšem, vypravili zpět do Jeruzaléma, aby to řekli ostatním. Když popisovali svůj zážitek, Ježíš stanul mezi nimi. Apoštolové se vylekali, ale Ježíš jim dodal pokoje, ukázal jim své rány, dokonce před nimi pojedl, aby viděli, že se nejedná o přízrak, nýbrž o živého člověka. Janovo evangelium zmiňuje Tomášovy pochyby a potřebu dotknout se těchto jizev, aby uvěřil. Ježíš na Tomáše, který nakonec Ježíši uvěřil, zareagoval slovy: „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli a uvěřili.“ (Janovo evangelium, 20. kapitola, 29. verš).

A tato víra, o které Ježíš hovoří, je víra křesťanů. Nemohou se dotknout, nemohou jej vidět, ale věří, že svým vzkříšením porazil smrt a otevřel cestu k věčnému životu, ve kterém už nebude utrpení, bolesti a trápení. K životu, ve kterém nebudou umírat naši milovaní, ba naopak, budou s námi znovu žít; k životu, ve kterém se nebudeme zraňovat. K životu, ve kterém budeme daleko víc chápat a rozumět, a nebudou nás tížit nezodpovězené otázky. Zkrátka k dokonalému životu v nepředstavitelné kráse Ráje.