Ježíš na cestě ke kříži převrátil chrám vzhůru nohama

„Místnosti vzteku“ (rage rooms) nebo „místnosti na rozbíjení“ (smash rooms) skutečně existují. A přesně odpovídají svému názvu: jsou to místnosti, kde můžete dát volný průchod svým emocím a uvolnit se. 

Vyzbrojeni kladivem, pálkou nebo čímkoli, co máte rádi, můžete rozbíjet nejrůznější věci — sklo, staré spotřebiče, keramiku, dokonce i předměty, které si sami přinesete jen proto, abyste je mohli následně roztříštit na malé kousky.

Je snadné pochopit, proč je tento fenomén tak populární. Kdo by nechtěl vypustit nahromaděné frustrace nebo dokonce vztek na místě, kde — alespoň zdánlivě — nevznikne žádná skutečná škoda?

V 5. sérii seriálu The Chosen se zdá, že Ježíš zachází s chrámovým nádvořím téměř jako s „místností vzteku“. Vtrhne na nádvoří, zvýší hlas, převrací stoly plné zboží a dokonce použije bič, aby lidi vyhnal ven a způsobil ještě větší rozruch.

Když tento příběh čteme v Bibli (viz Matouš 21,12–13; Marek 11,15–18 a Jan 2,13–16), mnozí z nás si představíme rozzuřeného Ježíše, který v návalu vzteku převrací chrámové nádvoří vzhůru nohama. Bible nám říká, že Ježíš se rozhněval proto, že chrám nebyl používán tak, jak původně měl být— jako dům modlitby.

Seriál The Chosen upozorňuje na důležitý detail, který často přehlížíme — a který mění pohled na celý příběh: Ježíš si nejprve vyrobí bič z provazů (viz Jan 2,15). Nevezme ho někde po ruce, nesebere ho ze stolu. Sedne si a sám ho vytvoří. Téměř klidně. Záměrně.

Tento detail narušuje představu slepého vzteku. Člověk, kterého ovládnou emoce, si přece klidně nesedne a nezačne trpělivě splétat bič. To nám naznačuje, že Ježíšův hněv nebyl náhlým výbuchem, ale vědomým a promyšleným rozhodnutím.

Jeho hněv je skutečný. Silný, možná až intenzivní. Ale není nekontrolovaný. Je to hněv, který vychází z lásky. Z hlubokého zaujetí. Ze zármutku nad tím, co se stalo s místem, které mělo být domem modlitby. Už jen samotným aktem převracení a ničení věcí jakoby Ježíš říkal: „Tohle mi láme srdce.“

Stoly nejsou převraceny kvůli samotnému poničení. Jsou převráceny proto, aby se odhalilo něco skrytého. Na první pohled se zdá být všechno v pořádku. Chrámové nádvoří je plné života, ruchu, obchodu a rozhovorů. Jenže Bůh se z toho všeho jaksi vytratil do pozadí — chrám už neslouží jako místo k Jeho uctívání. A právě to Ježíš nemůže snést. Dům jeho Otce se stal tržištěm, kde se lidé snaží za peníze koupit úlevu od svých starostí.

Ježíšův hněv pramení z Jeho hluboké lásky k domu Jeho Otce. Jeho učedníci si pamatovali, co je napsáno v  Písmu: „Horlivost pro tvůj dům mě stráví.“ (Jan 2,17)

Ale nebylo to jen tím. Tento hněv vychází také z Jeho lásky k nám. Ze zájmu o nás. Protože se tak snadno necháváme rozptýlit — hlukem, starostmi i vším, co odvádí naši pozornost jinam. A právě tam, na chrámovém nádvoří, uprostřed ruchu obchodování, už je toho zkrátka příliš.

V tomto okamžiku Ježíš, Syn Boží, stále drží bič ve svých rukou. Už to samo o sobě je silný obraz. Ale ještě silnější je to, co přijde za pár dní — v den, který nazýváme Velký pátek.

Uvidíme, jak se to odehraje v 6. sérii seriálu The Chosen.

Tehdy už nebude tím, kdo bič drží, ale tím, kdo přijme rány bičem, když na něj dopadne veškerý hořký, ničivý a dusivý hněv světa — napříč časem.

Vy i já bychom mohli jít do něčeho jako „místnost vzteku“, abychom se vypořádali se svým hněvem. Ale opravdu to něco řeší? Nebo to přinese jen krátkodobou úlevu?

Jak v Bibli, tak v seriálu The Chosen Ježíš ukazuje, že hněv v Jeho rukou je bezpečnější než v rukou kohokoli jiného.

Takže až příště ucítíte nutkání všechno kolem sebe rozbít, nesahejte po pálce. Zkuste něco jiného: zastavte se, skloňte se, modlete se a svěřte svůj hněv do Ježíšových rukou. Právě tam je v bezpečí.